Trasa běhu

 

Běh je odstartován a prvních 350 m veden podél chmelnice po nadýchaném poli. Pokud běžci opravdu zaberou už na startu, za suchého počasí se za nimi zvedají oblaka prachu. Za blátivějšího počasí, které ještě nenastalo, se možná budou ze země zvedat sami závodníci :-) Obíhání chmelnice pak pokračuje skrze kaštanovou alej, honosněji: Mšecký vycházkový okruh. Odpočívadlo je zde jen pro ty, kteří se rozhodli zaběhnout světový rekord na 400 m a v sedmičce mít výsledek DNF.

Po 500 m ve stínu kaštanů šipka z mouky nařizuje závodníkům vběhnout mezi hradby z chmelnic. Pro běžce je to pohled vyloženě dechberoucí.

Mezichmelová cesta je pak vystřídána obyčejnou cestou polní. Při vbíhání do Mšece si běžci mohou na svých chytrých i hloupých hodinkách změřit svůj čas na jeden a půl kilometru. Trasa závodu bohužel zatím míjí všechny největší dominanty městyse, tedy pomineme-li vodojem, a šipka přísně ukazuje běžet vedlejší uličkou na okraji Mšece.

Ne všechny reálie městyse zůstanou mimo zraky běžců. Snad pro připomenutí žízně míjejí hasičárnu SDH Mšec a raději nemyslet, co evokuje v myslích zdatných sportovců pohled na zrekonstruovaný Starý hřbitov. Ze Mšece pak vytrvalce vede lehce vinutá polní cesta oddělující všemi milovanou řepku a kukuřičné pole.

Po 800 m chytání bronzu od čerstvě srpnového slunce běžci uvítají stín staré známé kaštanové aleje. Alej by je sice zavedla přímo do cíle, ale pak by to nebyla Mšecká sedmička ale pětka, a tak závodníci opět poslušně následují šipkou udávaný směr, hluboko do bukového lesa.

Lesní cesta si pro běžce připraví jistě příjemné klesání, stále by měl být člověk ale ve střehu před nějakou tou spadlou větví a listím, které ač vyschlé, stále dobře klouže, a které navíc může skrývat pro kotník nepříjemný výmol. Závodníky při vybíhání z lesa pozorují netradiční fanoušci vytrvalostního běhání, za elektricým ohradníkem sleduje lidské pachtění stádo turu domácího.

Na louce, která leží za humny Srbče, čeká běžce zásadní zlom v závodě, zabočí se prudce vlevo, a co hůř, nahoru do kopce.  Trénovaní jedinci konečně zajásají, že závod má nějakou kondiční kvalitu, běžci nadšenci budou nadšení ztrácet na každém metru 12% stoupání.

Po vyběhnutí 92 m mají účastníci závodu to nejhorší za sebou, dál už se poběží jen po rovině, do cíle ale pořád schází zhruba 2 km. Kilometr lesem, zbytek podél chmelnice, kde závod startoval, a konečně cílové kolečko po fotbalovém hřišti. Každý závodník je pak oceněn minimálně potleskem za odevzdaný výkon.