V obraze

Aplikace pro chytré telefony Vás sama upozorní na:

V obrazezprávy - hlášení místního rozhlasu, odstávky vody a elektřiny, jiné V obrazeinformace nezveřejňované na úřední desce
V obrazeakce konané ve Mšeci         a v okolí
V obrazevyvěšení dokumentů         na úřední desku
V obrazesami si vyberete, kterou kategorii budete sledovat
V obrazepřipněte si i Řevničov         a Nové Strašecí
V obrazeaplikace je zdarma,         bez reklam
V obrazenení třeba žádné registrace e-mailu či telefoního čísla

Android - stránky Google Play

iPhone - stránky App Store

 

Datum a čas

Dnes je středa, 26. 9. 2018, 16:26:56

Svátek

Svátek má Andrea

Státní svátky a významné dny na dnešek:

  • Evropský den jazyků

Zítra má svátek Jonáš

Státní svátky a významné dny na zítřek:

  • Světový den cestovního ruchu

 

Aktuální počasí

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Osobnosti

Se Mšecí jsou spojena jména několika zajímavých osobností, shodou okolností hlavně literátů. Mšeckým rodákem je spisovatel Adolf Brabec (1875-1928), autor novel, povídek a divadelních her. Většinu svého krátkého života prožil ve Mšeci básník Jaroslav Herda (1859-1881), syn schwarzenberského porybného z Červeného mlýna pod Mšecí. Dvě obsáhlé sbírky Herdových veršů – Básně a Ze srdce – vyšly až po jeho smrti. Spisovatel Václav Beneš Třebízský umístil na Mšecko (v románě hraje důležitou roli mšecký zámek nebo blízká poutní kaple Nejsvětější Trojice u Srbče) děj svého známého románu Bludné duše z období selských bouří v dobách císaře Josefa II.
 

  • V záměrech obce je otevřít turistickou trasu Krajem románu Bludné duše.


Pozoruhodnou mšeckou osobností je historik Leopold Zubr, autor řady cenných příspěvků
z historie Mšece. Věnoval se i místnímu dialektu, mimo jiné napsal: „Když jsme se jako děti doma hašteřívali, kárávala nás matka, že se musíme stále kníkat = drážditi ke kničení. Také jinde jsem slyšel, že ten starší toho mladšího rozkníká. Byli-li jsme biti a sváděli vinu jeden na druhého, bylo nám hned řečeno, že si dávali dobrý pozor, kdo koho poštíval nebo ponoukal (maminka říkala i poňoukal). Otec při řeči o dítěti vykutáleném, povedeném, taženém, které má za ušima, říkával: „To je pěkný arcízek“ (pěkné jadérko, jahoda, pěkné kvítko). Toto slovo znám ze Mšece jen z úst otcových. Možná, že si je otec přinesl z východních Čech nebo z cest světem na zkušenou. Podobně jen od něho jsem slyšel slovo cukrfundálek, jehož užíval žertovně ve smyslu „mazlíček, zlatíčko“.“